Sobota 20.08. 2022 Praha 01:14New York 19:14Londýn 00:14Frankfurt 01:14Moskva 03:14Hong Kong 07:14Tokio 08:14

Biopalivo a biomasa

Květen 2012

Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO)

  1. Biopaliva
  2. Defeinice biomasy
  3. Rozdělní biopaliv
  4. Legislativa
  5. Rady pro motoristy
  6. Závěr


1. Biopaliva

Biopaliva jsou prosazována především jako „uhlíkově neutrální“ zdroj energie. Dalšími argumenty jsou udržitelný rozvoj venkova, vytváření nových pracovních míst a zajišťování nových zdrojů příjmů pro zemědělce. Tato obnovitelná paliva by také měla pomoci splnit závazky, které si EU stanovila v Kjótském protokolu a více diversifikovat energetické zdroje v Evropě. Součástí globálního úsilí EU na omezení emisí skleníkových plynů se tak stává i snaha o daleko širší uplatňování biopaliv v dopravě. Na téma jak dál s biopalivy se široce diskutuje na různých fórech i různých úrovních. Snaha Komise na podporu a rozšíření biopaliv se však setkala s mnoha negativními reakcemi zejména ze strany nevládních a ekologických organizací, které upozorňují na to, že výroba biopaliv může být z mnoha důvodů dokonce škodlivá z řady důvodů:

  • v chudých agrárních zemích (např. Brazílii, Malajsii nebo Indonésii) je výroba potravin nahrazována výrobou biopaliv a často zde také dochází k devastaci deštných pralesů, které jsou z ekologického hlediska zcela nenahraditelné;

  • budování k tomu potřebné infrastruktury na plantážích bude mít negativní
    ekologický dopad;

  • produkce biopaliv spotřebovává více energie, než kolik jí biopaliva obsahují;

  • některé chemikálie používané při pěstování jsou škodlivé pro zdraví i životní
    prostředí;

  • používání geneticky modifikovaných plodin při výrobě biopaliv je velmi
    diskutabilní.

Je třeba si také uvědomit ten fakt, že každý členský stát EU má specifické podmínky pro uplatnění biopaliv v dopravě, a to jak z pohledu klimatických podmínek a disponibility půdního fondu pro pěstování biopaliv, tak i z hlediska ekonomických a průmyslových předpokladů pro přepracování biomasy. Cíl společenství při aplikaci biopaliv v dopravě by proto měl vycházet ze specifických možností jednotlivých členských států a jimi uvedených údajů získaných jimi na základě podrobné analýzy, které by se pak pro jednotlivé státy mohly stát závazné. Pak by bylo reálné i splnění celkových cílů společenství. Biopaliva v dopravě je nutno považovat za významný potenciální zdroj energie, jehož význam se v dlouhodobém horizontu bude oproti současnosti ještě zvyšovat. Jsou prosazována jako zdroj energie produkující méně oxidu uhličitého a dalších škodlivin. I sama Evropská komise však připouští, že výroba a používání biopaliv v současných podmínkách nemusí pozitivně
přispívat ke snižování emisí skleníkových plynů. Proto chce navrhnout zavedení nějakého stimulujícího systému, který by měl toto nebezpečí eliminovat. Současně chce podporovat rozvoj a zavádění druhé a třetí generace biopaliv. I přes všechna uvedená pozitiva však biopaliva nikdy nebudou dominantním zdrojem energie v dopravě a bez fosilních paliv na bázi ropy, uhlí nebo zemního plynu se prostě neobejdeme – a to přinejmenším do té doby, dokud lidstvo nezíská jiný zdroj dostatečně levné energie, např.
zvládnutím termojaderné fúze.

2. Definice biomasy

Biomasa je souhrn látek organického původu, které tvoří těla všech živých organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak i živočichů. Je to biologicky rozložitelná část produktů, odpadů a zbytků biologického původu ze zemědělství (včetně rostlinných a živočišných látek), z lesnictví a souvisejících průmyslových odvětví včetně rybolovu a akvakultury, jakož i část průmyslových a komunálních odpadů. Za biopaliva se pak v širším slova smyslu často označuje rostlinná biomasa využitelná pro energetické účely, tj. paliva vzniklá cílenou výrobou či přípravou z biomasy. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, proto se jedná o obnovitelný zdroj energie. Biopaliva tedy představují způsob využití biomasy. Využití této obnovitelné energie by mělo být co nejefektivnější, to znamená, že proces vedoucí od biomasy k použitelnému biopalivu by měl být co nejkratší a co nejméně energeticky náročný. Z tohoto pohledu je jasné, že nejefektivnější bude přímá výroba energie co nejblíže k místu vzniku biomasy, nejméně efektivní pak procesy vyžadující velké několikastupňové zpracování. Efektivnější také vždy bude využití odpadních produktů ve srovnání s kulturními plodinami typu obilovin nebo olejnatých rostlin.

3. Rozdělení biopaliv

Způsobů rozdělení může být celá řada, přesné definice neexistují. Nejobvyklejším způsobem je rozdělení podle skupenství nebo podle zpracovávané suroviny.

3.1. Podle skupenství

  • Tuhá: dřevo, seno, sláma
  • Kapalná: alkoholová (bioethanol, biomethanol, biobutanol, bioMTBE, bioETBE, bioDME)biooleje, bionafta (transesterifikované oleje a tuky – FAME, FAEE) zkapalněná plynná biopaliva (F-T syntéza)
  • Plynná: bioplyn (CH4+CO2) – obvykle vzniká přirozeným rozkladem

dřevoplyn (CO+H2) – získává se zplyňováním biomasy
vodík – vzniká štěpením jakéhokoliv uhlovodíkového biopaliva.

3.2. Podle způsobu použití

Směrnice 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009 definuje paliva vyrobená z biomasy takto:
Biokapalina: Kapalné palivo používané pro energetické účely jiné než dopravu, včetně výroby elektřiny, vytápění a chlazení, vyráběné z biomasy.
Biopalivo: Kapalné nebo plynné palivo používané pro dopravu vyráběné z biomasy.
V dalším se tento příspěvek bude zabývat biopalivy – tedy palivy vyrobenými z biomasy, která mohou být využita v dopravě jako částečná či úplná náhrada fosilních paliv na bázi ropy.

3.3. Podle surovin

Po zjištění důsledků pěstování biopaliv první generace odborníci nadějně vzhlíží k biopalivům generace druhé. Také jejich výroba však není bez problémů. Uplatnění druhé generace biopaliv je teprve ve stadiu pokusných výrob a v Česku by produkce druhé generace biopaliv měla odstartovat až v roce 2013. V poslední době, po zveřejnění výzkumů zpochybňujících ekologičnost využívání tradičních biopaliv jako řepka nebo cukrovka a po prudkém růstu cen zemědělských plodin, se pozornost odborníků obrátila k biopalivům takzvané druhé generace. Ty na rozdíl od generace první nekonkurují rostlinám pěstovaným na výrobu potravin, a nezpůsobí tudíž tlak na růst cen potravin. Biopaliva třetí generace nejsou rovněž zatím prakticky využitelná, třebaže podle některých vědců právě jim patří budoucnost. Biopaliva první generace První generace biopaliv se vyrábí fermentací cukrů a škrobu, což je složitý cukr, na bioethanol, nebo se získávají oleje a tuky, které se používají buď přímo, nebo se častěji reesterifikují na bionaftu – FAME. Často se diskutuje o problémech spojených s přídavkem bioethanolu do automobilového benzinu. Řešením může být cesta, kterou se vydaly firmy DuPont a BP. Tyto firmy v minulosti oznámily, že koncem roku 2007 začne BP prodávat biobutanolové palivo pro automobily vyrobené fermentačním procesem. Biobutanol je podstatně výhodnější než bioethanol z řady důvodů. Může se do benzinu přidávat ve vyšších koncentracích než bioethanol, má oproti bioethanolu o cca 30 % vyšší energetický obsah, méně se odpařuje a nezpůsobuje problémy s enormním nárůstem tlaku par. Na rozdíl od biolihu biobutanol nepohlcuje vodu a může být bez rizika koroze a oddělování vody dopravován potrubními systémy. Biobutanol na rozdíl od biolihu nevyžaduje ani při vyšších koncentracích žádné úpravy stávajících motorů. Dobrou zprávou je také to, že výroba biobutanolu je podobná výrobě biolihu a stávající kapacity na biolíh bude možné bez retrofitu provozovat při výrobě biobutanolu.


Připravuje se druhá generace technologických jednotek na výrobu biobutanolu. Tyto jednotky
budou pracovat s novým biotechnologickým procesem o vyšším stupni konverze na
biobutanol bez vedlejší produkce acetonu a ethanolu pomocí biokatalyzátoru. V USA se
očekává jejich uvedení do provozu v nejbližší době. Jako o surovině se pro tyto procesy
kromě dosud používaných kukuřice, cukrovky a cukrové třtiny uvažuje také o pšenici,
manioku, sorghumu a v delším časovém horizontu i dřevním odpadu a rychle rostoucích
celulózových zdrojích. Podle analýzy Wel-to-Wheel je biobutanol ze všech hledisek
výhodnější než bioethanol, včetně lepší energetické bilance i bilance CO2.
Také používání bionafty (FAME) ať už v čisté podobě nebo ve směsi s minerální motorovou
naftou není bez problémů. Je to například menší snášenlivost FAME s těsnícími materiály,
větší náchylnost k tvorbě úsad v motoru, zanášení vstřikovacích trysek způsobující zhoršování
exhalačních parametrů a snižující výkon motoru, a zejména vznik termooxidačních produktů
u moderních vysokotlakých vstřikovacích systémů pracujících s recirkulací silně zahřátého
paliva. Tyto problémy je nutné řešit a jednou z cest může i v tomto případě být výroba
komponent pohonných hmot prostřednictvím jejich dalšího chemického resp. rafinérského
zpracování. Tyto procesy mají značnou perspektivu a důležité je i to, že jsou realizovatelné
v kratším časovém horizontu než předchozí varianta zpracování lignocelulózy. V závislosti na
způsobu zpracování olejů se pak získá „zelený benzin“, „zelená motorová nafta“ nebo „zelené
olefiny“. Většinou se zde jedná o společné zpracování ropné a rostlinné suroviny.
Intensivně se zkoumají možnosti uplatnění olejů a tuků přímo v rafinériích, a to jak
samostatně, tak častěji ve směsi s ropnou surovinou za využití stávajících technologií. V této
souvislosti se vzhledem k výtečným vlastnostem konečných produktů často hovoří o tzv.
jedenapůlté nebo i o druhé generaci biopaliv.
Perspektivní pro výrobu zeleného benzinu a zelených olefinů je známý proces fluidního
katalytického krakování (FCC). Zkoušely se různé poměry rostlinné suroviny (oleje) od 5 do
100 %. Volbou technologických podmínek lze dosáhnou buď vysokého výtěžku benzinu (více
než 45 %) nebo vysokého podílu olefinů (podíl etylénu a propylénu může být vyšší než
30 %). Nejdále ve vývoji tohoto procesu je pravděpodobně firma UOP.
Pro výrobu zelené motorové nafty z rostlinného oleje je určen hydrogenační proces
zpracovávající čistý rostlinný olej. Produktem je vysoce kvalitní komponenta motorové nafty
s cetanovým číslem 70 – 90 s výtěžkem až přes 90 %. Jednotka může v závislosti na volbě
technologických parametrů produkovat 1 – 10 % benzinu popřípadě leteckého petroleje.
Intensivní výzkum v této oblasti provádějí společně firmy UOP a ENI, průmyslové využití se
předpokládá již v nejbližší době. Důležitá je i skutečnost, že proces umožní zpracovávat různé
druhy olejů za vzniku stejně kvalitní motorové nafty.
Vedoucí společností v Evropě v oblasti výroby motorových paliv na bázi obnovitelných
zdrojů energie je finská společnost NESTE OY. První jednotka na výrobu komponenty
motorové nafty na bázi rostlinných olejů patentovanou technologií NExBTL byla uvedena do
provozu v roce 2007, druhá pak v roce 2009. Obě jednotky byly postaveny ve Finsku
a disponují celkovou kapacitou 380 tis. t/rok. Během roku 2010 nebyly zaznamenány
provozní problémy s oběma jednotkami. Další jednotka s licencovanou technologií NExBTL
s kapacitou 800 tis. t/rok byla uvedena do provozu koncem roku 2010 v Singapuru. Další
stejně velká jednotka se uvedla do provozu v Rotterdamu v loňském roce.
Plodiny používané pro výrobu biopaliv I. generace.
Cukernaté plodiny: cukrová řepa, cukrová třtina aj.
Škrobnaté plodiny: brambory, obilniny, aj.
Olejnaté plodiny a živočišné tuky: řepka, sója, slunečnice, palma olejová, vepřové
(drůbeží atp.) sádlo, kafilerní tuk atp.
Biopaliva druhé generace
U biopaliv druhé generace přestává být významné složení primární zemědělské suroviny. Dá
se zpracovat vše, co se vypěstuje. Nikoli jen olej řepky jako při výrobě MEŘO (methylesteru
řepkového oleje) nebo nikoli jen cukr a škrob při výrobě etanolu z cukrovky, obilnin a dalších
škrobnatých plodin, ale využitelná je celá rostlina.
Druhou generaci biopaliv lze vyprodukovat z celulózy a ligninu, který je základní složkou
dřeva. Biopaliva druhé generace tvoří široké pole plodin od rychle rostoucích travin a dřevin,
přes bioodpad, odpad ze zemědělské výroby a odpad, jako jsou stébla, piliny, kůra stromů
a listy, až po akvakultury. S tím souvisí i menší znečištění ovzduší skleníkovými plyny
z výroby biopaliv druhé generace. I když by se na pěstování rostlin pro výrobu druhé
generace biopaliv použilo stejné množství hnojiv a techniky jako na pěstování rostlin
nacházejících uplatnění v první generaci biopaliv, tak pěstování rostlin na výrobu druhé
generace biopaliv bude ekologicky přijatelnější. A to opět kvůli vyššímu výnosu z hektaru.
Biopaliva druhé generace nekonkurují rostlinám pěstovaným na výrobu potravin, a tudíž
nezpůsobují tlak na růst cen potravin. Místo toho, že se rozemele zrno a získá škrob a lepek,
z čehož se pak využívá jen škrob, tak u druhé generace biopaliv lze využít celou plodinu.
Platí, že technologie zpracování biomasy mohou být prakticky ekonomicky únosné jen tehdy,
bude-li se biomasa zpracovávat a využívat komplexně. Například bude-li se někdo orientovat
na výrobu ethanolu ze škrobu obilnin jako přísady do motorových paliv, je tato snaha předem
ekonomicky ztracena. Vždyť obilí má asi 65 procent škrobu, při zcukření dochází ke ztrátám
a k dalším dochází při kvašení a také při izolaci ethanolu. Může se snadno stát, že efektivně se
využije jen čtvrtina suroviny.
Podle mnoha odborníků se jako nejslibnější biopalivo druhé generace jeví bioplyn. Jeho
průmyslová výroba je dobře zvládnuta. Výhodou bioplynu je, že jej lze vyrábět z odpadu,
který je biologického původu. Masivní zavedení bioplynu by pomohlo snížit velké množství
bioodpadu, který končí nesmyslně na skládkách. Odpadní produkt při výrobě bioplynu –
hmota biogenního původu – by se navíc mohl navrátit do přírody. Tím by se současně zvýšilo
množství organické hmoty v evropských půdách, které dramaticky pokleslo v důsledku
masivního užívání syntetických průmyslových hnojiv a pesticidů. Pozitivem bioplynu je i to,
že ho lze mnohostranně využít přímo v místech jeho výroby.
Bioplyn lze využít pro dopravu – jedná se vlastně o stlačený zemní plyn (CNG), který se
v poslední době v Česku poměrně rychle rozšiřuje. Čištění bioplynu na kvalitu zemního plynu
je ale dost nákladné. Bioplyn lze však posílat i do sítě potrubí se zemním plynem a lze ho
využít jako zdroj tepla a elektřiny. Proto například v Německu nebo Rakousku rostou
bioplynové stanice jako houby po dešti. Právě mnohostranné využití však může znamenat, že
bioplyn se bude spíše využívat v domácnostech na vaření a topení než jako pohonná hmota
v automobilech.
Bioplyn tedy najde spíše uplatnění v přímém spalování a kogeneračních jednotkách,
vyrábějících zároveň teplo a elektřinu než jako pohonná hmota.
Nic však nenese jen klady. Také biopaliva druhé generace mají své slabé stránky. Největším
negativem je, že nadměrným odběrem „odpadní“ biomasy, sloužící na výrobu těchto biopaliv,
se rychle vyčerpává půda. Problematické je i případné pokácení tropického pralesa kvůli
pěstování rostlin na výrobu biopaliv druhé generace. „Pokud jsou biopaliva pěstována na
místě bývalých pralesů, stromy jsou zpravidla spáleny a do vzduchu se uvolní ohromné
množství oxidu uhličitého,“ řekla Holly Gibbsová ze Stanfordovy univerzity na nedávné
konferenci v USA. Podle ní je v tropických lesích uloženo více než 340 miliard tun uhlíku,
což odpovídá 40 letům globálních emisí ze spalování fosilních paliv. Gibbsová spočítala, že
biopaliva získávaná z plochy bývalého pralesa tento, v počátku vzniklý, uhlíkový dluh
nahradí řádově až za stovky let.
V Česku se biopaliva druhé generace zatím téměř nepoužívají. Překážkou využití je hlavně
nedostatek zkušeností s novou generací biopaliv a následně jejich velice obtížné komerční
využití. Druhá generace biopaliv se přitom neobejde bez počáteční pomoci státu v podobě
podpory výzkumu a vývoje těchto alternativních pohonných hmot a následně i finanční
podpory např. formou nižších daní. Výroba druhé generace biopaliv by mohla podle
optimistického odhadu v České republice začít nejdříve až kolem roku 2013 – 2015. Zatím se
něco málo zkouší v poloprovozních podmínkách a je potřeba ještě intenzivně pracovat na
technologiích, které uvedou tato biopaliva do běžného provozu. První výrobnu biopaliv druhé
generace v České republice připravuje Česká technologická platforma s podporou
ministerstva zemědělství. Podle odhadů by biopaliva druhé generace v Česku mohla uspokojit
až sedminu spotřeby pohonných hmot. Bohužel však zcela chybí podpora státu pro
intensivnější výzkum v této oblasti.
V zahraničí mají s biopalivy druhé generace bohatší zkušenosti. Britská ropná společnost BP
vzala myšlenku využití biopaliv druhé generace docela vážně a investuje do výzkumu, v němž
zkouší pěstovat rostliny sloužící k výrobě biopaliva do naftových motorů na půdě, kterou
nelze využít na pěstování potravinářských plodin. Ve Švédsku existuje několik továren, které
vyrábějí biolíh z odpadu vznikajícím v dřevozpracujícím průmyslu.
Ve velkém hodlá v následujících letech rozvíjet technologie pro výrobu biopaliv druhé
generace americký chemický koncern DuPont. Před nedávnem DuPont založil společný
podnik s firmou Danisco, která se specializuje na oblast enzymů. Úkolem společného podniku
je během několika let vyvinout a komerčně spustit technologie na výrobu biolihu vyráběného
z celulózy, která je obsažena například ve vymlácené slámě či vylisované cukrové třtině.
Letos by měla začít zkušební výroba biolihu a v roce 2012 se už počítá se širším komerčním
nasazením.
Dalším procesem je parciální oxidace biomasy s následující výrobou syntézního plynu, který
pak slouží jako surovina pro výrobu celé škály produktů od syntetické ropy přes komponenty
motorových paliv až po methanol nebo dimethylether. Biopaliva druhé generace lze vyrábět
i pomocí takzvané Fischer-Tropschovy syntézy. Jedná se o chemickou reakci, při které jsou
oxid uhelnatý a vodík, případně methan, pod velkým tlakem a za teploty až 350 °C
přeměňovány na různé kapalné uhlovodíky podobné ropě.
Reakci, která umožňuje výrobu náhrady ropy, objevili němečtí vědci ve 20. letech minulého
století. Ve velkém měřítku Fischer-Tropschovu syntézu používaly země s nedostatkem ropy,
zejména Japonsko a nacistické Německo, během druhé světové války. Jihoafrická republika
využívala syntézu za apartheidu, kdy vyspělé státy na dovoz paliv do této země uvalily
embargo. Dodnes se Fischer-Tropschova syntéza používá v různých obměnách. Její
nevýhodou jsou vysoké náklady na zajištění nutných podmínek pro spuštění reakce – velký
tlak a vysoká teplota. Kdyby se však cena ropy alespoň zdvojnásobila, mohla by se syntéza
ekonomicky vyplatit. V současné době ve světě existuje jen několik továren, které využívají
Fischer-Tropschovu syntézu na komerční bázi – navíc používají klasická fosilní paliva.
Jihoafrická energetická společnost Sasol v Jižní Africe vyrábí z uhlí a zemního plynu pomocí
syntézy různé petrochemické produkty a ropná firma Shell zase vyrábí v Malajsii ze zemního
plynu pomocí Fischer-Tropschovy syntézy nízkosirnou naftu (tzv. technologie GTL – Gas to
liquid).
Jinou cestou je pyrolýza biomasy (především lignocelulózy) za vzniku biooleje nebo proces
hydrotermického zpracování biomasy (zejména tuhých a kapalných komunálních
a zemědělských odpadů) za vzniku bioropy (proces HTU firmy Shell – komerční jednotka by
měla být uvedena do provozu co nejdříve).

Výroba bioalkoholů druhé generace:

výroba bioethanolu hydrolýzou celulózy a následnou aerobní fermentací;
obdobná výroba biobutanolu.

Výroba syntetických paliv druhé generace

hydrolýza celulózy a následná anaerobní fermentace (methanizace);
technologie BTL (Biomass to liquid) – parciální oxidace biomasy, výroba syntézního
plynu a FTS (Fischer-Tropschova syntéza – syntetická ropa, motorová paliva,
MeOH, DME,…;
pyrolýza biomasy;
hydrotermické zpracování biomasy (HTU proces fy Shell).

Biopaliva třetí generace

Za biopaliva třetí generace jsou nejčastěji označována kapalná i plynná biopaliva získávaná
z plodin, jejichž pěstování nekoliduje s běžnou potravinářskou výrobou, a také z vhodných
typů řas. Ve srovnání s energetickými plodinami jako je např. řepka jsou charakteristická
vysokou výtěžností na jednotku plochy (až desetinásobky oproti první generaci), zejména
u řas – např. na ploše dvou parkovacích míst lze získat tolik oleje jako ze sójového pole
velikosti fotbalového hřiště). Do třetí generace se někdy řadí také pěstování geneticky
modifikovaných plodin, které by měly více celulózy oproti ligninu (dřevině), což znamená, že
výroba z takových plodin by byla efektivnější.
Ve skutečnosti: nejvíce nadějí je ve světě nyní vkládáno do bionafty vyráběné ze sinic (např.
i s využitím odpadního CO2 z různých stacionárních zdrojů). Vodní řasy lze v závislosti na
druhu využít jako potravinu, palivo, surovinu na výrobu vodíku, methanu a dokonce
8
i biopaliva. V případě prokaryotických sinic lze na palivo zkonvertovat řádově větší procento
biomasy, než v případě eukaryotických nebo dokonce mnohobuněčných organismů – třeba
jakýchkoliv rostlin. Navíc převažující teorie biogenního původu předpokládají, že většina
současných zásob ropy vznikla v prehistorických obdobích právě ze sinic!
Některé druhy planktonních řas obsahují ve vhodných podmínkách až 40% oleje. Výhodou
planktonních řas je jejich obrovská růstová rychlost a rovněž to, že se dají využít ke
zpracování organických i anorganických ve vodě rozpustných odpadů (např. prasečí kejdy či
různých výluhů), které jsou jinak nesnadno zpracovatelné. Nevýhodou je obtížnost zpracování
a také to, že řasové kultury jsou velmi citlivé. Pochopitelně – takováto výroba připomíná spíše
sofistikovanou průmyslovou výrobu a není zájmem zemědělské lobby kontrolující využití
zemědělské půdy, aby se biopaliva vyráběla takovýmto spíše průmyslovým způsobem – oni
prostě všechno vidí optikou toho, že chtějí nadále orat půdu a jezdit po ní traktorem. Biodiesel
(či "bioropa") ze sinic je ve světě dost žhavé téma – a vcelku rychlý nástup této technologie
potvrzuje hypotézu, že každá další technologická inovace se v naší společnosti šíří za
polovinu času, než inovace předchozí.
Biopaliva třetí generace zatím téměř nejsou prakticky využitelná, třebaže podle některých
vědců právě jim patří budoucnost. Jako surovina pro výrobu paliva by vodní řasy mohly
pomoci vyřešit spoustu problémů. Pokusy s biopalivy třetí generace jsou teprve na samotném
počátku, takže si na první skutečně komerční výrobu budeme muset ještě pár let počkat. Dnes
se přepracováním vodních řas na biopalivo (Algaculture) zabývá jediný podnik na světě –
PetroSun. Za rok vyrobí 4,4 miliónů galonů oleje z vodních řas. Je možné, že to zatím nezní
nijak zajímavě, ale výroba se neustále rozšiřuje a roste. Jako surovina pro výrobu paliva by
vodní řasy mohly pomoci vyřešit spoustu problémů.
Shrnutí
Zde uváděné rozdělení na jednotlivé generace biopaliv a výčet technologií zcela jistě není ani
úplné, ani jediné možné. Jedná se o jeden z pohledů na danou problematiku, která prochází
v současné době obdobím bouřlivého rozvoje. V praxi se často můžeme setkat s jiným
dělením, které vychází z jiných východisek, např. použitých technologií nebo kvality
výsledných produktů. Zejména v případě rafinérského zpracování jsou tyto technologie často
označovány za druhou generaci biopaliv.

4. Legislativa

Základní legislativou v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie jsou 2 evropské
směrnice:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009
o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů;
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou
se mění směrnice 98/70/ES pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty
a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových
plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného
plavidly vnitrozemské plavby
Implementace požadavků a principů uvedených v těchto směrnicích do české legislativy se
netýká pouze jednoho zákona, ale celé řady v působnosti různých ministerstev. To má za
následek roztříštěnost a určitou nejednotnost legislativy, názvoslovné problémy, neúplnost
a dohadování mezi ministerstvy o správném výkladu jednotlivých ustanovení a licitaci, kam ta
která otázka patří. Jedná se především o následující legislativní dokumenty:
9

  • Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, a prováděcí předpis –nařízení vlády č. 446/2011 Sb., o kritériích udržitelnosti biopaliv, v platném znění;
  • Zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, v platném znění, a prováděcí předpis, vyhláška č. 133/2010 Sb., o jakosti a evidenci pohonných hmot, v platném znění;
  • Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění.

V souladu s požadavky uvedených směrnic vypracovala vláda ČR Národní akční plán pro
obnovitelné zdroje energie (NAP), což je rozsáhlý koncepční materiál zahrnující řadu oblastí
od energetiky přes zemědělství a dopravu až po výrobce motorových paliv a biopaliv.
Bohužel, ne vždy se při tvorbě tohoto materiálu zohledňují technické a technologické
možnosti a skutečné vývojové trendy ve spotřebě energie, obměně autoparku atd.
Průběžně podle vývoje legislativy a také podle vývoje možností v analytické oblasti se
připravují nové návrhy norem zohledňující vývoj v oblasti stávajících i nových alternativních
motorových paliv. Průběh novelizace se však často oproti původním předpokladům opožďuje.
Důvodem je především nutnost precizovat vhodné zkušební metody a najít široký konsensus
v zahrnutí nových parametrů resp. úpravách některých stávajících.

5. Rady pro motoristy

Při používání motorových paliv je třeba mít na paměti, že motorová paliva běžně dostupná
v síti čerpacích stanic obsahují větší či menší podíl biosložky. Biosložka je složkou příznivě
ovlivňující úroveň emisí CO2 v průběhu životního cyklu motorových paliv, ale současně také
komponentou, která může způsobit určité problémy.
V případě autobenzinu a přítomného ethanolu je to zejména zvýšená schopnost vázat
vzdušnou vlhkost a s tím spojené odlučování volné vody a korozní problémy.
V případě motorové nafty je největším problémem stárnutí v něm obsaženého FAME.
Rostlinné oleje totiž normálně obsahují více či méně nenasycených mastných kyselin. Tyto
kyseliny jsou i v běžném řepkovém oleji. (Nejvíce jsou zastoupeny ve lněném oleji, proto se
z něho vyrábějí fermeže a barvy.) Tyto nenasycené mastné kyseliny vlivem kyslíku
a kovových iontů v naftě polymerují na nerozpustnou plastickou vazelínovitou hmotu. Tato
hmota je lepkavá a snadno zapříčiní ucpávání trubek, vstřikovacích trysek, filtrů a ničí
vstřikovací čerpadla. Proto se majitelům naftových motorů doporučuje vždycky alespoň
jednou za měsíc nastartovat a spálit cca půl litru nafty, která normálně zůstává v potrubí.
Obecně lze konstatovat, že motorová paliva s přídavkem biopaliv nejsou určena
k dlouhodobému skladování, ale k okamžité spotřebě. Doporučená doba jejich použitelnosti je
cca 3 měsíce ode dne jejich prodeje konečnému spotřebiteli (viz ČSN 65 6500). Skutečná
doba, kdy nedojde v kvalitě motorových paliv obsahujících biokomponenty k nežádoucím
kvalitativním změnám závisí na kvalitě použitých biopaliv, na způsobu výroby a distribuce
a v neposlední řadě na způsobu skladování. Velmi negativně se na kvalitě projevuje působení
světla, slunečního záření, velkého kolísání teplot nebo intensivního kontaktu se vzduchem
a vzdušnou vlhkostí. V ideálním případě by motorová paliva s přídavkem biokomponent měla
být skladována v uzavřených nádobách bez přístupu světla a vzduchu za teplot okolo
15 – 20 °C.
Aby se předešlo potenciálním problémům s kvalitou pohonných hmot, distribuční společnost
skladuje ve svých obchodních skladech za účelem distribuce i pro potřeby státních hmotných
rezerv pouze motorová paliva bez biosložek a biokomponenta je do nich přimíchávána
v požadovaném množství až při jejich výdeji na silničních terminálech jednotlivých
prodejních skladů.

6. Závěr

Ze všeho, co zde bylo k problematice biopaliv a možností jejich uplatňování v dopravě
napsáno, je zřejmé, že stávající používání bioethanolu a FAME je pouze jakýmsi
mezistupněm odpovídajícím současným znalostem a technologickým možnostem. Celá
problematika potenciálního využití biopaliv a zdrojů pro jejich výrobu prochází v současné
době bouřlivým vývojem, a to nejen v EU ale na celém světě a zejména v USA. Na vývoji
nových postupů a technologií se velmi intensivně pracuje a v relativně blízké budoucnosti
můžeme očekávat podstatně efektivnější a ekologicky šetrnější využití rostlinného potenciálu.
Jakým směrem se bude vývoj skutečně ubírat je obtížné předjímat. Možných řešení je celá
řada a teprve budoucnost nám ukáže tu nejlepší cestu, jak co nejefektivněji, nejhospodárněji
a nejekologičtěji využít nabízenou energii z obnovitelných zdrojů.

Zkuste štěstí v kasinu s Rudou Pivrncem:
Doporučujeme



Kurzovní lístek
Literatura

Počasí
Počasí Praha 1 - Slunečno.cz
Mapa cen pohonných hmot

Česká investiční konference

Kurzy měn

1CAD17.714
1CNY3.403
1EUR25.405
1GBP30.113
1PLN5.566
100SKK89.059
1USD21.896

Doporučujeme

Nejnižší ceny energií hledejte na Úspory.cz


Patria.cz – největší investiční portál s real-time daty


Atraktivní práce
Nabídky atraktivní práce


Makléřské zkoušky
Školení, testy, informace pro burzovní makléře


ETFs - Exchange Traded Funds


Investice a informace o trzích


Akcie ČEZ
detailní informace o titulu, aktuální grafy